Rakousko je federativní republikou skládající se z devíti spolkových zemí Bundesländer :
• Vídeň
• Dolní Rakousy
• Horní Rakousy
• Burgenlandsko
• Štýrsko
• Korutany
• Salzbursko
• Tyrolsko
• Vorarlbersko.
Hlavním městem Rakouska je Vídeň, která je považována za unikátní místo mezi evropskými hlavními městy. Hlavou státu je rakouský prezident, který je volen lidem.Volební období spolkového prezidenta je 6 let. Poslední rakouské prezidentské volby se konaly v roce 2017 a současným rakouským spolkovým prezidentem byl zvolen Alexander Van der Bellen (strana Zelených).
Rakousko si udržuje parlamentní demokracii se silnou centrální vládou. Prezident předsedá jako hlava státu, nicméně důležitou politickou postavou je také hlava federální vlády, tedy Kancléř republiky (podobně jako v Německu), který stvrzuje svým podpisem každé rozhodnutí prezidenta.
Rakouská legislativní síla spočívá na dvoukomorovém parlamentu složeném z Národní rady parlamentu (Nationalrat) a Spolkové rady (Bundesrat), do kterých jsou posílání zástupci devíti spolkových zemí. Základní politická moc je soustředěna v rukou Spolkového shromáždění a jeho hlavní komoře Národní radě. Parlamentní volby se konají každé 4 roky.
Nominace vládního uskupení
Od reformy rakouské ústavy v roce 1929 všichni členové Federální vlády jsou jmenováni rakouským federálním prezidentem, který nicméně musí najít konsenzus s Národní radou parlamentu. Všeobecně řečeno, vůdce nejsilnější politické strany, který je brán jako “kandidát na Kancléře“ v parlamentních volbách, je požádán, aby se ujal pozice Federálního kancléře, ačkoliv v minulosti existovaly také výjimky v této oblasti.
Nominace ministrů se odehrává prostřednictvím podání návrhu Kancléře republiky, ačkoliv prezident má dovoleno odepřít své svolení s navrženými kandidáty na posty ministrů. Obdobně, prezident dokonce může kdykoliv odvolat Kancléře a/nebo celou vládu. Nicméně, nová vláda musí být zformována politickými stranami, které ovládají parlament.
Současná vládní struktura včetně ministerstev
V současné rakouské vládě je spolkovým kancléřem Christian Kern (SPÖ).
Složení rakouské vlády na základě voleb z 27. května 2016 je následující: vicekancléřem a ministrem pro vědu, výzkum a hospodářské záležitosti je Reinhold Mitterlehner (ÖVP), ministrem vnitra je Wolfgang Sobotka (ÖVP), ministrem zemědělství byl zvolen Andrä Rupprechter (ÖVP), ministrem spravedlnosti je Wolfgang Brandstetter (ÖVP), významnou funkci rakouského ministra financí zastává Johann Georg Schelling (ÖVP), ministerstvo dopravy spravuje Jörg Leichtfried (SPÖ), ministrem pro Evropu, integraci a zahraničí je Sebastian Kurz (ÖPV), v pozici ministra kultury a umění působí Thomas Drozda (SPÖ), ministrem obrany a sportu je aktuálně zvolený Hans Peter Doskozil (SPÖ), neméně významnou funkci ministra sociálních věcí, práce a ochrany spotřebitele zastává Alois Stöger (SPÖ), ministryně v současné vládě mají na starost ministerstva zdravotnictví (Sabine Oberhauser, SPÖ), pro rodinu a mládež (Sophie Karmasin, ÖVP), pro vzdělání a ženské otázky (Sonja Hammerschmid, SPÖ). Z předchozího výčtu vládní garnitury je tedy zřejmé, že rakouská vláda má 12 ministerstev.
Současný rakouský parlament zahrnuje zástupce 5 politických stran: Sociální demokratická strana Rakouska (SPÖ), Křesťansko-demokratická rakouská politická strana lidu (ÖVP), Svobodná strana Rakouska (FPÖ), Aliance pro budoucnost Rakouska (BZÖ) a politická aliance různorodých politických skupin známá pod názvem Zelení. Kontroverzní a populistická Svobodná strana Rakouska ve vládní koalici působí potíže, naposledy v roce 2000, kdy 14 států EU omezilo bilaterální politické vztahy s Rakouskem jako vyjádření protestu s přítomností strany FPÖ ve vládě.
Informace obecného rázu
Od roku 1955 rakouská politická scéna oscilovala mezi konzervativní a socialistickou politikou státu. Aktuální otázkou, kterou se vláda zabývá, je hnutí proti imigraci. Velmi kontroverzními otázkami řešenými v minulých desetiletích jsou rostoucí úroveň nezaměstnanosti, zvyšování daní a v neposlední řadě také úspory v sociálních službách. Procento nezaměstnanosti se v Rakousku pohybuje kolem hranice 4 %. Obdobné politické problémy se řeší v České republice, při porovnání úrovně nezaměstnanosti je zapotřebí konstatovat, že nezaměstnanost v ČR je dle statistických údajů vyšší.
Vláda je často svolána na pravidelná vládní jednání. Pokud je formálně svolána, vláda je oficiálně nazývána Rada ministrů (Ministerrat), která je ekvivalentem slova “kabinet“. Kancléř předsedá jednáním kabinetu jako první mezi rovnými bez rozhodovací pravomoci, bez ohledu na jeho právo návrhu vztahující se ke jmenování členů vlády prezidentem.
Kabinet přijímá rozhodnutí v přítomnosti nejméně poloviny svých členů, dle vládnoucího Rakouského Ústavního soudu, jednomyslně – obzvláště schvalování zákonů v Národní radě parlamentu. Každý federální ministr je také zodpovědný za své ministerstvo, může být podporován jedním nebo více státními tajemníky (junior ministers), kteří také participují na jednáních kabinetu. Státní tajemníci nejsou považováni za členy vlády a nemají tedy právo hlasovat v průběhu vládních jednání.
Zajímavým faktem je, že Rakousko je opět zemí imigrantů, stejně jako tomu bylo za Rakousko – uherské monarchie. Imigrace do Evropy je stále žhavé téma k diskuzi v Rakousku. V roce 2010 bylo 16 % Rakušanů narozených v Rakousku cizího původu a stejně tak i 32,8 % rezidentů Vídně. Většina cizinců v Rakousku je z jiných států Evropské unie (11,1 %), následovaných přistěhovalci z dřívější Jugoslávie (10,2 %) a dále Turci (4,3 %). Co není překvapující, je zjištění, že v současné době největší podíl nových povolení k pobytu v Rakousku je uděleno Němcům.
Rakousko jako jedna z důležitých středoevropských zemí je členem mnoha světových organizací. Od roku 1995 se Rakousko stalo členem Evropské Unie a je také jedním ze zakládajících členů Evropské hospodářské a měnové unie. Velmi zajímavý je fakt, že Vídeň se stala sídlem organizací OSN a organizace OPEC, tj. Organizace zemí vyvážejících ropu, IAEA (Agentura pro mezinárodní atomovou energii), UNIDO (Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj). Bez jakýchkoliv pochyb je možno říci, že od roku 1955, kdy se Rakousko ve státní smlouvě zavázalo k tzv. “věčné neutralitě“, funguje tato země jako prostředník mezi dvěma světy – západním kapitalismem a sovětským komunismem. Smlouva z roku 1955 je v platnosti navzdory mnohým externím i interním tlakům, kterým je Rakousko schopno stále odolávat. Pokud se chcete dozvědět další podrobnosti o vládní situaci v Rakousku, informujte se u dalších institucí zabývajících se touto problematikou.
V současném Rakousku je zaručena osobní svoboda a federální ústava zakazuje diskriminaci v oblasti pohlaví, původu, náboženství, třídního původu, rasy, rodinného stavu a jazyka.
Rakousko je považováno za jednu z nejúspěšnějších sociálních demokracií v Evropě. Sociální demokratická strana Rakouska (SPÖ) měla dominantní postavení v rakouské politice už od roku 1918 s výjimkou období, kdy bylo Rakousko pod nadvládou rakouských fašistů a nacistů v letech 1934 – 1945 a ve Vídni svobodné volby vždy zvolily sociálně-demokratického starostu do čela radnice.
V Rakousku je politika přátelská k občanům včetně zabezpečování excelentní zdravotní péče, perfektní vytváření veřejné politiky, univerzitní vzdělávání bez poplatku a začínající program levného rezidenčního bydlení nazvaný Gemeindebauten. Výše zmíněná pozitiva týkající se vládního programu v Rakousku jsou velmi dobrá pro ty, kteří se rozhodují, zda uvažovat o práci v zahraničí, respektive práci v Rakousku. Je zřejmé, že životní podmínky v rakouských spolkových zemích jsou na vysoké úrovni a poskytují výborný standard žití. Pokud uvažujete o možnosti studovat či pracovat v Rakousku, určitě si zjistěte více informací o programu rezidenčního bydlení, který je zde zmíněn, podporovaného rakouskou vládou.
Vídeň je také místem, kde se nachází většina charitativních organizací zahrnujících SOS dětské vesničky, nebo “Dětská Vesnice“ založená v roce 1949, kterou je v současnosti kromě Rakouska možno nalézt také v dalších 132 zemích a oblastech po celém světě.
Pokud hovoříme o vládním systému, tak je zapotřebí zmínit další zajímavost spjatou s vládou Rakouska, a to je problematická situace, které čelilo Rakousko v létě roku 2010, kdy zde byl odhalen americko-ruský špion, proto východ i západ začal hovořit o tom, že Vídeň stále zůstává světovým centrem špionáže.
Jako třetí největší ředitelství Spojených národů po New Yorku a Ženevě, domovské město pro organizace spravující energetické a bezpečnostní záležitosti jako jsou OPEC a OSCE, Vídeň je hostujícím městem pro 17 000 diplomatů, z nichž přibližně polovina má spojení na zpravodajské služby. Tato skutečnost vede dle odborníka Siegfrieda Beera z Grazu k tomu, že Rakousko je zemí s největší hustotou agentů zahraničních zpravodajských služeb na světě.
Vládní systém Rakouska funguje efektivně, země vykazuje vyspělou tržní ekonomiku, hlavně oblast služeb, cestovního ruchu, vnitrozemských plaveb. Cestovní ruch, tedy práce v cestovním ruchu, přináší do státní rakouské pokladny velké finanční prostředky. Možná vás bude zajímat hodnocení dle hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele, kdy bylo Rakousko v roce 2010 vyhodnoceno jako desátý nejbohatší stát světa a třetí nejbohatší stát Evropské unie.
